Izrael

"Koupil jsem letenky do Izraele, byly fakt levný."
"Tak jo."
A tak jsme letěli do Izraele.

V pátek 3. února jsme se ve čtyři hodiny ráno vypravili taxíkem na letiště a v šest seděli v letadle. Nikdo po nás nic nechtěl, žádná nadstandardní kontrola neproběhla. Tak jsme si mysleli, že články na internetu nemají za cíl nic jinýho, než odradit lidi od cesty do Izraele.

V deset hodin místního času jsme vylezli na letišti Ben Gurion a vydali se k pasovým kontrolám. Tam se mě paní zeptala, zda nejsem židovka a odkud jsem vzala svoje přijmení.

"Od dědy, pochází z Bagdádu."

"Aha, zajímavý, musim tě požádat aby ses vydala támhle dozadu do čekárny kvůli security check." 
"Oukej."

A tak jsme seděli na letišti další čtyři hodiny. Vyzvedávali a vraceli mě do čekárny nejmíň pětkrát. Dvakrát si vzali i M, asi aby potvrdil to, co jsem jim řekla já.

Chtěli všechny moje mejly, moje telefonní číslo, jméno otce, jméno dědy, zda mám v Izraeli nějaký známý, jestli mám kde bydlet, co tam chci vůbec dělat.

"Neznám tady nikoho, bydlení taky nemám, vidět chci tak nějak všechno." Takhle to nedoporučuju.

No nakonec si asi řekli, že žádnou hrozbu nepředstavuju a pustili mě do Svaté země.

Přivítalo mě teplý odpolední slunce a pár koček. Nevěděli jsme kudy kam. Odjeli jsme letištním autobusem někam na okraj parkoviště a rozhlíželi se kolem sebe. Bylo mi fajn. Na nic jsem nemyslela, byla jsem jenom ráda že už nemusim sedět v čekárně na security check.

Zastavilo u nás auto. Vystoupil pán, jestli nechceme hodit na letiště. 

"Vlastně chceme z letiště pryč."

Pán ostentativně zastavoval kolemjdoucí i auta, jestli by nás nevzali z letiště. Nakonec si s šoférem z jeho auta asi řekli, že nás vlastně můžou odvést oni.

Neměli jsme žádnej plán, jenom se dostat z letiště, chvíli bloumat po městě, najít bydlo co jsme si mezitím na letišti (k velké radosti paní co mě vyslýchala)  zabookovali přes airbnb.

Náš samaritán nám mezitím nabídl nabíječku na vybitej telefon, nasdílel wifi, vymohl si číslo na airbnb pronajímatele, zavolal mu a nakonec nás dovezl až k jeho dveřím. A dal nám brambůrky. 

V Tel Avivu jsme strávili víkend. Je to tam skvělý. A i když je tam všude hroznej bordel, tak i krásný.

Nedělní dopoledne jsme strávili v Habanim Garden a chystali se na vlak do Jeruzeléma. V pondělí jsem se totiž přihlásila na Free Bethlehem Walking Tour, což byl vlastně jedinej záznam v itineráři ještě z Prahy. Povedlo se mi v Jeruzalémě sehnat i couchsurfera /surferku. Libat z Even Sappiru, což je něco jako vesnice u Jeruzaléma. Chvíli to vypadalo, že se ani neshledáme. 

Ráno jsme si řekli, že nepojedeme autobusem do města, ale že si někoho stopneme. Zastavil nám pán co mířil do nemocnice na kraji města, takže nás tam i vysadil. Do centra jsme teda stejně autobusem museli.

V Betlémě jsme ani ne za čtvrt hodiny a na meeting pointu tip ťop. Prováděl nás Palestinec Sal, co se narodil v Betlémě, ale jeho rodina pochází z malé vesnice, která je dnes na izraelském území, takže se identifikuje jako utečenec třetí generace. A taky nám o tom povyprávěl.

Vzal nás do utečeneckého tábora a kolem zdi, ukazoval nám Banksyho graffity. 

Podívali jsme se do Chrámu Narození Páně (nicmoc), dali si kebab, poslala jsem pohlednice (který přišli někdy minulej tejden) a jeli jsme zpátky do Jeruzaléma. Tam jsme přespali u couchsurfera Orena a ráno zase vyrazili na cestu. Hlavní autobusový nádraží maj v obchoďáku ve třetím patře. 

Jedeme k Mrtvýmu moři. Jeli s náma turisti z Polska (nebo taknějak) a sháněli beach. Řidič znalý místní nesnášenlivosti vůči volnému pohybu (nebo jak jinak si vysvětlit všude samý ploty a zákazy), nám každou zastávku hlásil "No beach!" až nakonec ve vesnici Neve Zohar jsme si mohli vystoupit na veřejnou pláž. Plánovali jsme strávit noc v nějakém kibucu, ale jednak jsme neměli představu jak to tam může vůbec vypadat a hlavně jak se k nějakýmu dostat.

Mrtvý moře je opravdu, opravdu slaný. A ani se v něm nedá plavat. Můžete se jenom nechat unášet.

Nakonec jsme noc a následující den strávili ve zřejmě pětihvezdičkovym hotelu. Unavený cestovatel doporučuje. Celej den po checkoutu jsme strávili ve vnitřním bazénu s vodou z Mrtvýho moře (ohřátou), v sauně a vířivce. 

Večer, ač se nám moc nechtělo, jsme pokračovali autobusem do Beer Shevy. Jako vždycky jsme si sehnali hospodu s wifi a snažili se na poslední chvíli sehnat nějaký bydlo. Asi za pět deset mi napsal couchsurfer Jehuda, že pokud u něj do desíti budem, máme kde přespat. Napsal mi adresu a byla asi 750 m od naší polohy. Přispěchali jsme k němu, řekl nám, že se můžem chovat jako doma. Pivo a vajíčka jsou v lednici, káva v kávovaru a zmrzlina v mrazáku, nechal nám klíče a šel do práce. A měl krásnýho ovčákovitýho psa Kalvina. Nakreslila jsem Jehudovi jeho portrét. Napsal mi, že z něj má radost, a že jsme si u něj nechali plavky.

Další den jsme strávili skoro celý stopováním a cestou do Haify. Zastavil nám frajer se zlatýma hodinkama, po cestě nám na benzince koupil kolu a hotdog a vzal nás skoro až do města i když tam nejspíš vůbec nemířil (neuměl anglicky).

V Haifě jsme sehnali bydlo jenom přes airbnb. Rusku s rezavou kočkou, co taky neuměla moc anglicky a neuměla asi ani moc uklízet. Večer jsme strávili na pláži, poslouchali moře a koukali na blikající město. 

Ráno jsme si vyšli do centra, podívat se na zahrady Bahai a tak. Pořád do kopce. Zahrady přístupný jenom tak naoko, všechno opět za plotem. Potkali jsme páreček čechů a vyměnili si poznatky.

Pokračujeme v cestě, tentokrát do Tiberiasu ke Galilejskému jezeru. Město je krásný a prázdný, je totiž šabat. Chceme jít k jezeru, ale zase je za plotem. Nenašli jsme si ani couchsurfera, ani airbnb. Takže zkusíme hotel. Z venku vypadá útulně. Zevnitř už je to trošku horší. Ráno jsme si cestu k jezeru našli a učim se házet žabky. Je tady sice zákaz plavání, ale v dálce vidíme nějakýho plavce. Ukáže se, že je to starší dáma. Frajerka.

Je čas vyrazit. Míříme do Nazaretu. Pořád chodíme. Už sem dost unavená. Krásný panoramata a svišti. Chceme do lesa, ale smíříme se s městskym parkem. Míříme zase do hotelu. Musíme si trochu spravit chuť.

Zase nějaký památky. Kostel Svatého Gabriela, kde se líbají všechny obrazy, můžete si natočit svěcenou vodu do pet lahve a kněz tam mezi turistama vysává koberce. Mariina studna, kde mě pokousala strakatá kočka. Josefův Kostel, kde měl svojí truhlářskou dílnu, Bazilika Zvěstování (ta je krásná), poutní místa a starý uličky, trhy (zavřený) a kočky.

Je čas vydat se zpátky do Tel Avivu. Jdeme do stejný restaurace jako první den a dáme si to stejný jídlo. Loučíme se s městem. Loučíme se s Izraelí.

Noc jsme strávili hledáním cesty na letiště. Bílý králíci na autobusový zastávce. Nikam nás nezavedli.

Po opravdu náročných peripetiích jsme na správný cestě. Jsme na letišti, musíme si ustlat na lavičkách.

Poslední peníze na snídani. 

"Kde jste všude byli? Rozdělili jste se někde? Dal vám někdo něco s sebou? Kde si vzala takový jméno?" A jsme v letadle.

A letíme domů.

Cestovatel doporučuje maps.me (offline mapy, bez nich bysme nikam nedošli), a moovit (něco jako idos). Všechny fotky mám na insta. Shalom.